Václav Syrový
Václav Syrový (11.6.1934 – 25.3.2010) patří k nejvýraznějším a nejosobitějším tvůrcům art brut z přelomu dvacátého a jedenadvacátého století.
Stočtyřicetikilový silák Václav Syrový byl pětinásobným mistrem Československa ve vzpírání v těžké váze, ve které také držel všechny rekordy, na olympiádě v Římě zvedl 172,5 kg a byl osmý. Narůstající zdravotní problémy ho přinutily během půl roku zhubnout o neuvěřitelných 56 kg a z pětatřicetiletého vzpěrače se stal běžec maratónu.
Václav Syrový žil v ústraní na úpatí Lužických hor v nevelkém městečku Cvikov, kde pracoval jako zubní laborant. Rád s dcerou maloval vodovými barvami a záliba ve sportu ho přivedla i k náčrtkům sportovních motivů, kterým se pokusil dát trojrozměrnou podobu malými odlitky z cínu, se kterým pracoval v zaměstnání. Od mládí obdivoval práci se dřevem, párkrát navštívil místního profesionálního řezbáře a když dostal od kamaráda čtyři dláta, zkusil udělat pár reliéfů a plastik.
S nuceným odchodem Václava Syrového do invalidního důchodu v 56 letech o sobě dávaly stále víc vědět i psychické potíže. Shodou šťastných okolností v tu dobu Václav Syrový pro sebe objevil masky z Afriky a pustil se do svých masek. Když usedl ke špalku dřeva, nevěděl, co z něho vytvoří, ale uspokojení z tvorby bylo tak osvobozující, že další léta se mu práce se dřevem stala životní náplní.
Nespoutaná fantazie a psychické pochody způsobily, že většina masek Václava Syrového je autorsky osobitá. Prosazovaly se především zvýrazněné zuby a součástí masek se stávaly kusy drátů, kousky umělé hmoty, rohy, péra či peříčka, štětiny, sklo, knoflíky, držadlo kufru, ostnatý drát, staré koště, rezaté hrábě, kosti… prostě vše, co se na ně dalo použít z toho, co nalezl na začínajících spanilých jízdách po skládkách a od popelnice k popelnici. Vše, co mohlo výtvarně vyjádřit jeho pocity, procesy, které probíhaly v jeho nitru. Asambláže zpočátku dělal jednoduché a nekolorované, ale postupně začal barvit jejich tváře, vlasy, vyplazený jazyk…
Vnitřní svět a problémy Václava Syrového se nejvýrazněji projevily u prací, které pojmenoval Neuróza, Psychóza a Schizofrenie.
Naprostá většina asambláží Václava Syrového má základní nosnou část ze dřeva. Z tenčího a delšího dřeva a větví dělal svérázná zvířátka i figury, kterým přidělával i podstavce. Pokud byla ruka či noha krátká, nastavil je, prodloužil, spojil či nahradil hadicí. Vhodné klacky použil i jako stojan. Vzpomínka na milovanou maminku se v jeho tvorbě projevovala osobitými plastikami ženy či madony s dítětem.
Většinu života žil Václav Syrový sám a i díky „sběratelské vášni“ byl okolím vnímán jako podivín. Jedinečná kolekce jeho prací vznikala v tichosti a v ústraní, protože autor tvořil pro sebe. Náhodná návštěva galeristy vyústila v odmítnutou nabídku prodeje za milion. Václav Syrový za celý život neprodal jedinou věc.
Práce Václava Syrového jsou ve stálé expozici Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, kde je největší kolekce naivního umění v České republice. Jsou také v soukromých sbírkách v Evropské unii.
Filmografie: Děti Václava Syrového, Poetická galerie, 2010